Bedihošťské mýty
Úvod
Slovo mýtus má několik výkladů, v přeneseném smyslu označuje blud, smyšlenku. Mnoho mýtů se vztahuje k historickým událostem a reáliím, např. námořní piráti ve skutečnosti používali vlajky s rozmanitými motivy (zobrazení různých zvířat či dokonce světců aj.). Prapor s vyobrazením lebky a zkřížených hnátů přisoudili pirátům až spisovatelé v 19. století. Mnoho mýtů je spojeno i s církevními dějinami. Jan Nepomucký, který byl v roce 1729 prohlášen za svatého, byl v roce 1393 zavražděn nikoliv kvůli nevyzrazení zpovědního tajemství královny Žofie. Pravý důvod jeho smrti byl prozaičtější, poněvadž Jan Nepomucký zemřel jako spojenec pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, se kterým měl tehdy král Václav IV. velké spory.
Název obce
Jako mýtus se dají označit i různé atraktivní pověsti a legendy o původu vzniku názvu mnoha obcí. Řada občanů Bedihoště jistě zná pověst vztahující se k naší obci. Vypráví o příjezdu jakéhosi urozeného pána v době, kdy tu stála jen hospoda a kovárna. Při odjezdu si pán hostinskému stěžoval, že se kvůli křiku jeho páva moc nevyspal. Z pánova tvrzení „páv budí hosty“ se obci začalo říkat Budižhost, později změněno na Bedihošť. Tato pověst zřejmě vznikla ve fantazii našich předků, kteří si tak vysvětlovali páva, jenž byl na pečeti Bedihoště zobrazen již v 17. století.
Z čeho ale název obce skutečně vznikl, se nedá ničím konkrétním doložit. Mnoho měst a obcí získalo svůj název podle osobního jména. Jazykovědec František Kopečný vyslovil názor, že Bedihošť získal název od svého zakladatele, který byl nositelem staroslovanského jména Bdigost, Bedigost, Budihost nebo dokonce Bedihost. Kopečný dokonce napsal, že se naše obec mohla v dávných dobách nazývat úplně stejně jako polské město Bydgošč. Toto stanovisko je však hodně odvážné, protože Bedihošť se sice v archiváliích ze středověku a raného novověku uvádí různě, nikdy však ne jako Bydgošč.
Koncovkou –hošť je zakončeno více zeměpisných názvů v České republice, např. Číhošť, Ředhošť, Unhošť, Varhošť, Radhošť. Řada z nich je rodu ženského. Nikoliv však Bedihošť, kterému mužský rod přisuzuje i František Kopečný s odvoláním na místní obyvatele, pro které šlo vždy o ten Bedihošť. Ženský rod přisuzují Bedihošti zpravidla „pouze“ lidé ze vzdálenějších obcí a bohužel často i novináři.
První zmínka o obci
Koncovka –hošť v názvu obce (zakončení na měkkou souhlásku) napovídá, že Bedihošť patří k velmi starým obcím. První zmínka o naší obci spadá do 13. století. Často se uvádí rok 1249, ale ten se vztahuje k listině, kterou odborníci označují za falzifikát vzniklý o 20-30 let později. K názoru došli na základě ohledání pergamenu, rozboru písma a obsahu listiny. První pravá listina obsahující název Bedihošť byla sepsána až 3. listopadu 1275 a dokládá rozhodnutí sporu mezi opatem kláštera Hradisko Budišem a olomouckými měšťany ohledně pozemků a hranic ve vesnici Bystrovany. Mezi svědky rozhodnutí sporu jsou uvedeni i Holeš a Hodek z Bedihoště.
Výše uvedené blíže popisuje Ladislav Vavrouch ve své knize „Bedihošť – obraz obce a života obyvatel v průběhu staletí“ (strany 14-15). Bohužel se však na internetu stále uvádí rok 1249 místo správného 1275 (nesprávné datum je uvedeno i v některých starších knihách o místopise). Jedná se tak o další bedihošťský mýtus.
Rok 1275 je rokem první zmínky o Bedihošti, nejde o datum založení obce. Kdy byla naše obec založena (v podstatě postavení prvního domu na území dnešního Bedihoště) nelze zjistit. Navíc mohla obec název obdržet až pár let po svém založení.
Pro zajímavost: nejstarší zmínky o existenci mají z bývalého okresu Prostějov následující obce – Hradčany, Hruška, Obědkovice (shodně rok 1078).
Údajný klášter v Bedihošti
Mnoho občanů Bedihoště jistě slyšelo, že cukrovar byl postaven na místě bývalého kláštera. Toto tvrzení je však zcela mylné, vychází ze zavádějících zmínek uvedených ve staré publikaci o Bedihošti (od Hudečka a Mlčocha). Bedihošť totiž počínaje první historickou zmínkou (1275) patřil až do roku 1784 klášteru Hradisko u Olomouce. Tato skutečnost se stala zdrojem nesmyslného údaje o existenci kláštera v Bedihošti. Klášter Hradisko (dnes součást Olomouce) měl však v Bedihošti pouze hospodářské budovy. Mnichové ani jeptišky u nás nikdy nesídlili. Vše na pravou míru uvedl již Ladislav Vavrouch ve své knize o Bedihošti z roku 1998 (s. 16).
Proč zanikla ves Rakousky
Mezi Bedihoštěm a Prostějovem ležela ve středověku ves Rakousky (uváděná někdy jako Rakousy, případně Rakúsky). Kdysi mně bylo řečeno, že zanikla v důsledku válečných událostí. Později jsem zjistil, že důvodem zániku Rakousek byla méně častá příčina. Obec připomínaná poprvé v roce 1356 zanikla zásahem vrchnosti, která se rozhodla založit na místě Rakousek rybník. Heralt z Kunštátu v letech 1487–1491 vyplatil 28 sedlákům peníze jako odškodné za odňaté pozemky. Poté byli poddaní z Rakousek převedeni do Prostějova a do několika vsí. K roku 1489 se již v pramenech píše o rybníku. Později byl zrušen a dnes tak v místech, kde se rozkládal, můžeme spatřit železniční trať a pole. Jedno z nich nese název podle zaniklé obce – Rakousky. Lidé postupem času zapomněli, co tento název připomíná a mylně si označení Rakousky vysvětlovali jako místo, kterým vedla údajná cesta do Rakouska.
Narodil se Gustav Frištenský v Bedihošti?
Hodně atraktivně zní tvrzení, že se v naší obci měl narodit legendární zápasník Gustav Frištenský (18. 5. 1879 – 6. 4. 1957). Bohužel se tak ale nestalo, poněvadž legenda řecko-římského zápasu přišla na svět v Křečhoři u Kolína. Přesněji řečeno v místní části Křečhoře zvané Kamhajek. Pro úplnost dodávám, že Gustav Frištenský zemřel v Litovli.
Do Bedihoště se ovšem přiženil František Frištenský (narozen 24. 2. 1887 v Kamhajku), bratr slavného bijce. Patřil k místním zámožným sedlákům, což se mu stalo osudným v roce 1952, kdy byl označen za vesnického boháče - kulaka. Jeho majetek tehdy propadl státu. Bývalá usedlost Františka Frištenského stojí vpravo od dnešní prodejny zahrádkářských potřeb Zetaspol na Prostějovské ulici (č. p. 7). V období JZD neslo pole ležící za touto usedlostí název „Za Frištenským“.
Zatímco někdo neoprávněně označuje Gustava Frištenského jako našeho rodáka, řadu osobností narozených v Bedihošti v podstatě neznáme. K významným rodákům naší obce patří bezesporu akademický malíř Vlastimil Kozák (narozen 21. 1. 1911, zemřel 5. 12. 1997 na Bruntálsku) nebo Ota Ritz-Radlinský (1904–1978), který byl předním znalcem staroslověnštiny. V letech 1935–1939 působil jako lektor češtiny na univerzitě ve Varšavě. Po napadení Polska nacisty se připojil k jednotce pplk. Ludvíka Svobody. Později se jako příslušník 11.československého pěšího praporu zúčastnil obrany afrického Tobruku.
Použité prameny:
Státní okresní archiv Prostějov, fond Místní národní výbor Bedihošť, inv. č. 133 (obecní kronika z let 1951–1973)
Použitá literatura:
BARTKOVÁ, Hana: Válčil v poušti i na francouzském pobřeží. Osudem se mu ale stala čeština. Prostějovský týden 5. 3. 2008, s. 4.
DITRYCH, Břetislav: S pozdravem Síle zdar, Gustav Frištenský. Praha 2003
HUDEČEK, Jan, MLČOCH, Jan: Bedihošť, obrázek minulosti a přítomnosti. Prostějov 1926
KOPEČNÝ, František: Jména obcí a osad prostějovského okresu. Prostějov 1985
NEKUDA, Vladimír: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno 1961
SOUČEK, Ludvík: Obrazový opravník obecně oblíbených omylů. Praha 1981
VAVROUCH, Ladislav: Bedihošť – obraz obce a života obyvatel v průběhu staletí. Kostelec na Hané 1998
VAVROUCH, Ladislav: Bedihošť v novém tisíciletí, 725 let obce. Kostelec na Hané 2001
Věštec dobrých časů (Vlastimil Kozák). Přerov 2001
Mgr. Petr Jirák